1. |
Adam
03:27
|
|||
přichází první už pár minut před osmou sám
adam je jeden z těch lidí
co popíjí colu a s půlnočním přípitkem končí
druhej den brzo řídí
pak v půl třetí ráno je jedinej, kdo ještě mluví
v klubu v centru města
kde chlápci si užívaj pauzy od žen a dětí
a nechtějí přestat
hlavně že máme co jíst
hlavně že máme kam utíkat
a největší problém jsou ti
který nemůžem dostat ven z hlavy
hlavně že máme kde spát
a že budem mít na co vzpomínat
hlavně že jsme se tu sešli
ve zdraví
nad ránem vypráví o tom, jak v praze se každej
hned ztratí v davu
říká: život je krásnej, jen občas mám chvíle, kdy celý dny
čekám na zprávu
od slečny, která mi řekla, že prý by moc ráda
byla s někým, jako jsem já
ale nejsem to já
hlavně že máme co jíst
hlavně že máme kam utíkat
a největší problém jsou ti
který nemůžem dostat ven z hlavy
hlavně že máme kde spát
a že budem mít zas na co vzpomínat
hlavně že jsme se tu sešli
ve zdraví
|
||||
2. |
Anežka
03:46
|
|||
takový to první nadšení
když do města přijedou kapely
padne na to celý kapesný
a ty kapely jsou většinou špatný
anežka přijde jako poslední
ale do druhýho songu je uprostřed první řady
a nepřemejšlí nad tím, co se smí
a co už je možná trochu trapný
je asi poslední člověk na světě, co ještě nosí
stahovák, tričko s kurtem a roztrhaný boty
stahovák, tričko s kurtem a roztrhaný boty
stahovák, tričko s kurtem a roztrhaný boty
forever růžovej punk
krásný nultý léta
na nic se nevyptávej
ona se taky na nic neptá
jednou v půlce ledna napad sníh
a my s anežkou jeli na disko do sádku
koupili si trávu od kluků z liťáku
ale spíš to bylo seno a tabák
pak říkala mi, že je ráda, že jsem s ní
když polonahá brečela na zmrzlým obrubníku
a kluci v bílejch tričkách a kopáky z repráků
chtěli na ni v mínus pěti sahat
pak odjela domů schoulená pod kapucí
falešný tetování a dlouhý rudý vlasy
falešný tetování a dlouhý rudý vlasy
falešný tetování a dlouhý rudý vlasy
forever růžovej punk
krásný nultý léta
na nic se nevyptávej
ona se taky na nic neptá
anežka pořád bydlí u mámy
a na prázdniny jezdí vlakem do vsetína
bude jí osmadvacet za pár dní
a potřetí dodělává školu
každej den vstává, dělá snídani
každou noc po návratu domů pozhasíná
na srazu stojí celej večer u jukeboxu
a všem říká, jak je fajn být zase spolu
a nemyslet pro jednou na chvíli na stárnutí
vlastní byt, auto, práce, titul, přítel, děti, život
vlastní byt, auto, práce, titul, přítel, děti, život
vlastní byt, auto, práce, titul, přítel, děti, život
forever růžovej punk
krásný nultý léta
na nic se nevyptávej
ona se taky na nic neptá
|
||||
3. |
Týna
02:54
|
|||
týna má na rukách pásky z fesťáků
a náušnice vyrobený z mušlí
z chorvatský pláže
vlasy až po pás spletený párem
rukou, který se staraj, aby bylo
všechno na svým místě
ptáci nad městem skládají křídla
není čas na otázky
nejhezčí holka z celý třídy
má kam jít, má proč a má s kým
plány na sudý dny, plány na lichý
milion plánů na každej den v týdnu
milion známých
už dávno zapomněla na třetí místo
v soutěži z češtiny
barevný léto
první deska klaxons
a stáčenej tramín v parku
ptáci nad městem skládají křídla
není čas na otázky
nejhezčí holka z celý třídy
má kam jít, má proč a má s kým
|
||||
4. |
Olga
03:06
|
|||
shánět garsonku do dvanácti tisíc není nikdy lehký
olga to zažívá v životě poprvý
od matury ji nikdo neviděl bez svýho štěstí
starýho učitele hudební výchovy
pár prvních vět, proč tu není s ní, co se stalo
pak ticho a když už někdo s ní baví se
tak radši jen o tom, jak v septimě v zemáku dostala kouli
když řekla, že bangladéš leží v africe
potom jí zazvoní telefon, trochu se zarazí, znejistí
zeptá se: můžu to jít zvednout?
a potom jen slyšíš, jak hlas se jí drolí: díky, že voláš
doufám, že máš se líp než se mnou
trochu se cítí jak zraněnej holub, co netrefí domů
zpaměti neví a zapomněl mapu
po osmi letech už ani se nezná, neví, kde začíná, končí
jak kdyby byla člověk jen napůl
a každá část jejího těla brání se svobodě
chce už jít domů, ale i "domů" se mění
jen tak se schoulit do tepla před krb, obejmout nohama
druhý tělo, ale žádný tam není
potom jí zazvoní telefon, trochu se zarazí, znejistí
zeptá se: můžu to jít zvednout?
a potom jen slyšíš, jak hlas se jí drolí: díky, že voláš
doufám, že máš se líp než se mnou
|
||||
5. |
Ondřej
03:08
|
|||
jedenáct let zpátky kouřili jsme v parku
a pařili bulánky tajně v IVTčku
a ondřej vždycky vyhrál, střílel hlavně holky
a smál se jak šílenec a nosil tričko Korn
a potom někdo zjistil že ondřej nemá tátu
a nám to bylo líto, ale nechtěl o tom mluvit
teď je seniorní branďák v nadnárodní firmě
a ve volným čase píše motivační knížku
pozdravuj v pátek večer mámu
ještě než půjdeš slavit s třídou
první sníh přišel dřív, než si přála
kamarádkám říká, jak je na tebe pyšná
jedenáct let zpátky kouřili jsme trávu
a ondřej přines maxim a četl nám všem z článku
o dvaceti cestách, jak udělat holku
a smál se jak šílenec a nosil sparťanskou šálu
a potom někdo zjistil, že má ondřej průser
opil se u Slunce a osahával Kláru
teď na sraz přijel v saku a ve svým vlastním autě
a Klára sedí doma celých jedenáct let
pozdravuj v pátek večer mámu
ještě než půjdeš slavit s třídou
první sníh přišel dřív, než si přála
kamarádkám říká, že už bez tebe nic nemá
pozdravuj v pátek večer mámu
pozdravuj v pátek večer mámu
pozdravuj v pátek večer mámu
pozdravuj v pátek večer mámu
|
||||
6. |
Milan
03:33
|
|||
co se to stalo s jeho obličejem
ve vráskách na čele hoří strach
co se to s jeho tváří děje
co se mu honí v myšlenkách
milan se s nikým nebaví
milan se s nikým nebaví
tohle je poprvý
co opustil pokoj za čtyřicet dní
v rukách má vepsaný
mapy fiktivního města
kde žijou lidi bez očí
co to má na sobě za divnej plášť
vypadá jak z vody, ale neodtíká
kdyby se nepředstavil, ani ho nepoznáš
kdybys ho nepozval, sám už by nešel nikam
milan se s nikým nebaví
milan se s nikým nebaví
a když už promluví
tak volá si taxíka domů
do svýho pokoje uprostřed černé díry
do svý skrýše v podkroví
kde v parketách žijí poslední zbytky světla
uvězněný ve škvírách
a v náhodně poházených věcech
něco umírá
|
||||
7. |
Bára
03:13
|
|||
bára se vždycky zeptá, jak mi je
kdyby šlo všechno podle plánu
tak jsme si mohli s bárou připíjet
společně promlčet noc k ránu
báru teď vídám skoro každý den
bydlíme od sebe pár bloků
někdy to jednoduše nevyjde
i když to stojí za ten pokus
je mi fajn
mám poslední dobou dost místa v peřinách
je mi fajn
mám poslední dobou dost místa v peřinách
dva mínus ze čtvrtletky z chemie
a první pusa pod jmelím
některý věci prostě nesmyjem
i když bychom tolik chtěli
bára už na třídní sraz nepřijde
lidi si domů tága volaj
radši jí napíšu až další den
i když je právě zrovna online
je mi fajn
mám poslední dobou dost místa v peřinách
je mi fajn
mám poslední dobou dost místa v peřinách
když se mě bára dotkla poprvé
měnil se letní čas na zimní
v hodině, kterou sežral kalendář
ve stopách vymazaných vteřin
můžu si opakovat do krve
že v neexistujícím čase
neexistuje, co si nepřiznáš
zbývá jen začít tomu věřit
|
||||
8. |
Matěj
02:07
|
|||
můj nejstarší kamarád je matěj bilek
hned ráno se vrací, nepočká ani do vánoc
ale chtěl mě vidět, tak si udělat výlet
vždycky trval na tom, že si můžem všechno říkat
a pořád můžem ale už toho není moc
a přímo proti nám pár cizích střelců na koksu
a bar už zavírá až skončí mňága v jukeboxu
myslel jsem si že je to láska
můj nejstarší kamarád vypráví mi
jak vzal slečnu z práce na procházku po nábřeží
a teď neví co dál, ale bude to průser
je zamilovanej snad nejvíc od septimy
a dopíjíme staráč a za okny sněží a sněží
a přímo proti nám pár cizích střelců na koksu
a bar už zavírá až skončí mňága v jukeboxu
myslel jsem si že je to láska
|
||||
9. |
Lucie
02:49
|
|||
chvíli psala slogany pro lokální firmy
chvíli byla sama a chvíli byla s někým
různý lidi bývaj po pár letech jiný
ale všechno bude dobrý na druhý straně řeky
nehledá muže a nehledá děti
a nemá pocit, že jí ujíždí vlak
možná, že v třiceti, v pětatřiceti
bude mluvit jinak, ale teď mluví tak
v půl dvanáctý někdo ji prý slyšel
plakat na záchodě přes zavřený dveře
že žádnej z nás nechápe, jak jí je
ale ve dvanáct už zase vypráví vtipy
a pije tak, že by to do ní nikdo neřek
a zpívá starý hity lucie
chvíli byla blond, ale teď se za to stydí
chvíli chtěla umřít a brala na to léky
čas mění město a město mění lidi
ale všechno bude dobrý na druhý straně řeky
šest let na škole na mezinárodních vztazích
chvíli žila v dánsku, že chtěla si to zkusit
ale rychle jí došlo, jak jí všechno tohle schází
i zlomený srdce jednou zahojit se musí
v půl dvanáctý někdo ji prý slyšel
plakat na záchodě přes zavřený dveře
že žádnej z nás nechápe, jak jí je
ale ve dvanáct už zase vypráví vtipy
a pije tak, že by to do ní nikdo neřek
a zpívá starý hity lucie
|
||||
10. |
Eliška
02:41
|
|||
kolik už vlastně má let?
jak se jí na světě líbí?
co pro ni k vánocům máš?
co všechno můžeš jí slíbit?
svatební šaty na fotkách
splývají z ramenou na zem
krčíš se, kde jiní tlačí se dopředu
ze slibů zbyly jen fráze
dobrou noc a pak další den jak další rána mezi oči
dobrou noc a pak další den jak další rána mezi oči
neptej se, čí je to vina
a ignoruj, co říkaj druhý
vím, že je jasný, že nám
se to od panáků snadno mluví
svatební šaty na fotkách
škrtí jak vězeňskej mundúr
poslední kolečko otázek, než přijde
čas a chuť na další rundu
dobrou noc a pak další den jak další rána mezi oči
dobrou noc a pak další den jak další rána mezi oči
|
||||
11. |
Jakub
02:39
|
|||
moje jméno je jakub
včera mi bylo dvacet devět
všechny vás poznávám jen stěží
a zapomínání se bojím
a tak si kreslím mapu
v měřítku jedna ku jedné
tisíce papírových čtvrtek
Praha na podlaze v pokoji
jaká je šance, že se všichni
kteří tam se mnou někde stáli
jednou uvidí mýma očima?
moje jméno je jakub
mám hroznou radost, že vás vidím
učím se žít sám vedle sebe
a sklízet, co jsem zasel
a tak si kreslím mapu
se spoustou teček místo lidí
kteří už ví, že někam patří
kteří jsou bohatší než já jsem
jaká je šance, že se všichni
kteří tam se mnou někde stáli
jednou uvidí mýma očima?
|
||||
12. |
Petr
02:36
|
|||
tohle je petrovo naposled
příští rok už se nedostaví
cesty do rodnýho města berou mu čas
kterýho moc nemá
plánuje cestovat po světě
plánuje starosti pustit z hlavy
jeho slohovky na různý témata pořád prej visí
na třídních stěnách
jeho slečna má barevný oči
je čestným hostem na třídním srazu
všichni ji petrovi závidí, když tančí
uprostřed místnosti sama
po pátým panáku vzpomíná
jak jsme na hodinách francouzštiny
pili pod lavicí pivo, smáli se učitelce
v tlustejch brejlích
petr se plánuje oženit
odjíždí na svoje třicátiny
je to nejšťastnější kluk, kterýho znám
petr to z nás zvládl nejlíp
jeho slečna má barevný oči
je čestným hostem na třídním srazu
všichni ji petrovi závidí, když tančí
uprostřed místnosti sama
na sinjina hawka
|
Ministerstvo popu Prague, Czechia
Vypsaná Mňága. Skladby, který zní tak, jak si pamatujeme z našeho dospívání. Žádný experimenty, ale čistej pop rock. Český texty. Po každý sloce refrén. Občas rychle, občas pomalu.
Streaming and Download help
If you like Ministerstvo popu, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp